Listopad 2007

Jak určité věkové kategorie trávý volný čas?

27. listopadu 2007 v 21:31 ankety

Čas věnovaný mediálním aktivitám

za týden, 2000, věková skupina 15 - 30 let

Čas věnovaný mediálním aktivitám

za týden, 2000, věková skupina 31 a více let

Tygr referát

27. listopadu 2007 v 21:25 ABC
Třída: savci (mammalia)
Řád: šelmy (carnivora)
Čeleď:
kočkovití (felidae)
Rod: tygři (panthera tigris)
Druh: tygr indický (panthera tigris tigris)
Tygr indický neboli bengálský (Panthera tigris tigris) je nejpočetnější poddruh tygra.
Najdeme ho převážně v okolí řeky Gangy, v Indii a také v Bangladéši.
Popis:
Tygří samci měří s ocasem 3-4 m a váží 180-300 kg. Výška v kohoutku je necelý metr. Většina tygrů váží v průmeru kolem 260kg, dosahuje délky 3 m (včetně ocasu). Je známo hodně případů kdy tygr přesahoval hmotností 300 kg.
Samice měří s ocasem 2,5-3 m a váží 100-200 kg. V kohoutku měří asi 75 cm. V průměru dosahují samice délky 2,5 m, váhy 150 kg a výšky v kohoutku 80 cm.
Pruhování je méně husté než u ostatních tygrů, černé na žluto až oranžovohňedém podkladě. Jeho zbarvení ho v lesních porostech dokonale maskuje. Černé pruhy na jeho srsti totiž připomínají stíny rostlin a větví.
Výskyt:
Tygra bengálského můžeme nalézt především v Indii, Bangladéši, Bhútánu, Nepálu, Sundarbanu
a Myanmaru. Z toho plyne že se jedná o lesní šelmu. Přestože žije samotářsky, vytváří si rozsáhlé teritorium o velikosti až 50 km2. Podle odhadů se v roce 2005 vyskytovalo na světě kolem 4500 jedinců Nejvíce tygrů dnes žije v Indii (3000 kusů) a v Nepálu a Bangladéši (kolem 200 jedinců). Tygr bengálský je přísně chráněný a v Bangladéší a Indii se pro něho staví přísně chráněné rezervace. Narozdíl od tygra ussurijského již bengálský tygr nepatří mezi kriticky ohrožený druh.
Potrava a způsob lovu:
Tygr je samotářské zvíře, které loví převážně v noci, není to vytrvalý běžec, takže si za své oběti často vybírá slabá nebo zraněná zvířata. Útočí tak, že se nejdříve plíží ke kořisti v trávě (díky jeho maskovaní si ho oběť mnohdy nevšimne ani tehdy, plíží-li se ve velice nízkém porostu) a skokem polapí. Prokousne jí hrdlo nebo jí kousne do týla a zlomí vaz, čímž kořist usmrtí. Tygr útočí nejčastěji zezadu, ulovenou kořist si poté odtáhne do houští a její zbytky přikryje listím.
Tygři loví hlavně gaury a buvoly, nepohrdne však ani menšími zvířaty (zajíci, opice, pávi). Někdy uloví i predátory např. levharta, krokodýla, dhoula atd. Jsou známy i případy, kdy tygr napadl slona či nosorožce.
Rozmnožování:
Tygr bengálský se rozmnožuje během jara. Samice si vyhledává doupě (např. ve skalních dutinách nebo pod vyvráceným stromem), ve kterám vrhne 3-4 mláďat. Jsou sice slepá, ale mají už srst.
Samice kojí mláďata zhruba 8 týdnů, pak jim začne nosit menši kousky masité potravy. Dále pak matka nechává svá mláďata, aby si sama ulovila vlastní potravu. Mladí tygři jsou již před dosažením jednoho roku schopni sami lovit.
Bílí tygři
V přírodě jsou velice vzácní, avšak v zoo slouží jako populární atrakce. Genetickou odlišnost nejčastěji způsobuje páření mezi rodiči a mláďaty, při kterém dochází ke zkopírování genetického kódu rodičů. Způsobuje to však vrozené vady jako jsou například skoliózu, poruchy imunitního systému nebo degenerovaná páteř. Mnoho zoologických zahrad se však o takovou mutaci pokouší, ze záminky nalákat turisty.
Bezpruzí bílí tygři
Existuje také čistě bílá varianta tygra. K takovéto genetické odchylce dochází nejčastěji při páření bratra se sestrou.
Zajímavosti:
Tygři nelezou na stromy
Za jednu noc může tygr spořádat až 30 kg masa
Umí skvěle plavat, uloví i středně velikého krokodýla
Jejich řev je možné slyšet až na vzdálenost 3 kilometrů.

!***BLESKOVKA***!

26. listopadu 2007 v 18:57 bleskoWky
1.)Kdo je na obrázku?
2.)Odkud ho znáš?
3.)Líbí se ti?
4.)Chtěl bys s ním spolupracovat?
(NÁPOVĚDA:Podívejte se do předchozích článků)
: : : !Beru první 3 správné odpovědi! : : :
01:DIPLOMEK S VĚNOVÁNÍM
NEBO
02:OBYČEJNÝ OBRÁZEK
Druh diplomku a správné odpovědi pište do komentářů k této bleskovce!!!

Lachtani

26. listopadu 2007 v 18:34 ABC

Šelmy s plotvemi

"Málokterý ssavčí řád jest tak ucelený a svérázný, co se stavby těla týče, jako ploutvonožci. Ploutvonožci žijí ve vodě. Do krajnosti jsouce přizpůsobeni na toto prostředí, získali vřetenovité tělo a jejich končetiny se přeměnily na ploutve. Neméně se vzdálili od suchozemských šelem lachtani."
"Málokterý ssavčí řád jest tak ucelený a svérázný, co se stavby těla týče, jako ploutvonožci. Ploutvonožci žijí ve vodě. Do krajnosti jsouce přizpůsobeni na toto prostředí, získali vřetenovité tělo a jejich končetiny se přeměnily na ploutve. Neméně se vzdálili od suchozemských šelem lachtani."
Tato slova i další zajímavosti o ploutvonožcích bychom se dočetli v Brehmově životě zvířat. V mnohém má klasik zoologické literatury pravdu platnou dodnes, zatímco jiné údaje jsou překonány novými poznatky. To se týká hlavně otázky původu a evoluce celého řádu ploutvonožců ( Pinnipedia ). Ještě nedávno byli ploutvonožci, tedy lachtani, tuleni a Fotomroži, považováni za zcela samostatný řád. Dnes se stále více odborníků přiklání k názoru, že měli společné předky se šel mami a lze o nich hovořit jako o vývojové větvi řádu šelem (Carnivora), jejíž zástupci se přizpůsobili životu ve vodě.
První předchůdci lachtanů se podobali psovitým šelmám a jejich fosilní nálezy staré 25 milionů let pocházejí ze severního Tichého oceánu. Byli malí, drželi se blízko pobřeží a měli (stejně jako dnešní suchozemské šelmy) trháky v dolní i horní čelisti. Během vývoje se z nich vyvinuli ploutvonožci, kteří měli málo rozlišený chrup a jejichž stavba vnitřního ucha napovídá, že jejich předchůdci žili výhradně na souši a při přechodu do vody se dokázali potápět hluboko a na dlouhou dobu, že tedy nebyli tak úzce vázáni na pobřeží. Předchůdci dnešních tuleňů jsou doloženi z období před asi 12 až 15 miliony lety a byli podobní spíš kunovitým šelmám.
NÁVRAT DO VODY
Ať už jsou názory na původ ploutvonožců jakékoliv, jisté je, že se museli vyrovnat s mnoha úskalími. Proces přizpůsobování byl u nich o to složitější, že na rozdíl od sirén a kytovců neopustili souš úplně, ale vracejí se na pevnou zem v době rozmnožování. Celkový vzhled jasně vypovídá o tom, že ploutvonožci snižují tření vody při pohybu dokonale hydrodynamickým tvarem těla bez zbytečných výčnělků, které by je brzdily. Proto mají ušní boltce maličké, nebo je nemají vůbec, jejich krk je široký, sotva znatelný a hlava s jen málo vypouklýma očima je zakulacená.
Samice mají zatažitelné struky, varlata samců jsou trvale uložena v břišní dutině a penis je ukryt v záhybu kůže. Jedinými nezbytnými "přívěsky" jsou končetiny. V jejich kostře najdeme stejné základní části jako u suchozemských savců, ale jejich proporce jsou pozměněné - články prstů, které tvoří spolu s kůží a vazivem vlastní plochu "ploutve", jsou zřetelně prodloužené, zatímco ostatní kosti jsou silně zkrácené. Končetiny přeměněné v ploutve slouží k pohánění těla (u lachtanů jsou to přední, u tuleňů zadní) nebo jako kormidlo.
LEDOVÁ VODA NEVADÍ
Savci patří k endotermním živočichům, to znamená, že mají stálou tělesnou teplotu. Ve vodě ale dochází k tepelným ztrátám mnohem rychleji než na vzduchu, a to představuje pro ploutvonožce další úskalí. Výhodou je samozřejmě co nejmenší povrch těla vzhledem k jeho objemu, a tak není divu, že mezi ploutvonožci nenajdete žádné trpaslíky (čím větší zvíře, tím menší má povrch těla).
FotoDalší způsoby, jak zabránit tepelným ztrátám, se nabízejí samy: lze se chránit silnou vrstvou podkožního tuku (u některých druhů dosahuje tloušťky až 10 cm) a hustou srstí nepropustnou pro vodu. To je důležité hlavně pro druhy z chladnějších oblastí, zatímco tropičtí ploutvonožci mívají vytvořenou jen řídkou podsadu. Chlupy rostou ve svazečcích, u kterých ústí mazové žlázy. Mastná srst je díky tomu dokonale vodoodpudivá - voda stéká po hustém kožichu jako po dokonalé pláštěnce.
SKVĚLÍ POTÁPĚČI
Všichni ploutvonožci pochopitelně dýchají vzduch, přesto patří k mistrům v potápění: jen málokterý savec se jim vyrovná v délce pobytu pod hladinou nebo v hloubkách, do jakých se mohou ponořit. Jakousi první linií ochrany před vniknutím vody do těla jsou uzavíratelné nozdry i ušní otvory. Je to reflex, který se nemusejí učit. Stejně automaticky funguje utěsnění dýchacích a trávicích cest při lovu, které zajišťují společně pružné patro a zadní část jazyka. Mnohem složitější mechanismy se uplatňují při zajišťování dostatku kyslíku během ponoření, které může na jedno nadechnutí trvat i půl hodiny a zvíře se při něm dostane do hloubky přes 400 m. Nic neřeší větší kapacita plic, protože plíce plné vzduchu by bránily potopení.
Proto se přidává schopnost vázat kyslík na svalovou bílkovinu myoglobin, automatické zpomalení srdeční činnosti, nasměrování krve hlavně do mozku a omezení přísunu kyslíku k jiným orgánům. Další problém, s nímž se musejí ploutvonožci vyrovnávat, zná každý potápěč pod názvem dekompresní nemoc. Při aerobním dýchání totiž vzniká spousta odpadního oxidu uhličitého, který může při prudkém vynoření vážně poškodit organismus. Naše vodní šelmy to řeší tak, že při delším potápění přejdou automaticky na anaerobní dýchání. Jeho odpadním produktem je hlavně kyselina mléčná, k jejíž vysoké koncentraci jsou ploutvonožci obdivuhodně odolní. Samozřejmě pak musejí odpočívat dostatečně dlouho stejně jako každý lidský sportovec, který "jede na kyslíkový dluh". Jiným projevem Fotopotápění do velké hloubky je účinek tlaku vody. Svaly, orgány a tekutiny v těle to celkem nezasáhne, protože nejsou příliš stlačitelné. Horší je to tam, kde se obje ví dutina vyplněná vzduchem, jako je střední ucho či dýchací cesty.
Neškolený potápěč tak může snadno ohluchnout, ale lachtani a jejich příbuzní mají v uchu šikovné zařízení. Je to soustava krevních kanálků, které se při sílícím tlaku napl ňují krví, tím se zvětšují a nakonec vyplní celou dutinu, ze které tak vytlačí onen nebezpečný vzduch. A s dýchacími cestami si rovněž dovedou poradit - před ponořením částečně vydechnou, a navíc se jejich plicní sklípky dokážou stáhnout, čímž vypudí zbývající vzduch do bezpečnějších horních cest dýchacích.
SPOLEČNOST NADE VŠE
Ploutvonožci jsou společenské šelmy, které žijí v různě početných skupinách. Zvláště to platí pro dobu, kterou tráví na souši a kterou věnují rozmnožování. Není se ostatně čemu divit, protože před suchozemskými predátory nemají jinou možnost obrany než právě ve velkém množství. Během doby strávené daleko v oceánu se zvířata rozptýlila a samci žili a lovili samotářsky. Před pravidelnou dobou páření a porodů se ale všichni důkladně vykrmí a pak zamíří ke známým břehům. Samci připlouvají jako první a jejich hlavním cílem je zabrat si příhodné teritorium. Svádějí o něj zuřivé boje, protože majiteli teritoria budou patřit všechny samice, které se v něm usadí. Ale ani potom si páni harému neodpočinou, protože budou muset své "manželky" žárlivě střežit a odhánět od nich každého soka. Samice připlouvají březí a krátce poté, kdy vystoupí na břeh, přivádějí na svět mláďata. Jsou to jedináčkové a zpočátku vypadají trochu jako plyšové hračky. Chrání je hustý kožíšek zvaný lanugo, který je bílý nebo černý, není však nesmáčivý.
Mláďata proto tráví první týdny či měsíce na suchu a do vody se vydají až poté, kdy jim naroste typická vodoodpudivá srst. Mateřské mléko je tučné a výživné a mláďata rostou velice rychle. U některých druhů tuleňů jsou odstavena už po deseti dnech, zatímco lachtaní matky kojí své potomky téměř rok. V prvním případě se samice po dobu kojení postí, v tom druhém se vydává pravidelně na lov. Po návratu bezpečně pozná své Fotomládě podle pachu a hlasu. Nutno říci, že lachtaní mimina jsou velice hlučná a v početné kolonii je jejich vřískání ohlušující. K celkovému povyku přispívá i řev bojujících samců, kteří při obhajování svých práv nehledí vpravo vlevo. Mnohdy se stane, že neopatrné mládě zalehnou. Za nějakou dobu po porodu je samice opět v říji a nastává čas páření. Oplodněné vajíčko se však vyvíjí jen krátce a pak odpočívá v děloze po dobu až 4 měsíců (tzv. prodloužená březost). Tato taktika má za následek, že zvířata nemusejí strávit na nebezpečné souši příliš dlouhou dobu.
TULEŇ, NEBO LACHTAN?
Ploutvonožce rozdělujeme do tří čeledí. Jsou to lachtanovití, tuleňovití a mrožovití. Mrože pozná asi každý, a to především díky prodlouženým horním špičákům a mohutnému vzrůstu. Mrož je jediným zástupcem své čeledě, a třebaže je v mnoha ohledech jakoby kombinací obou dalších (například na souši se pohybuje jako lachtan, ale ve vodě jako tuleň), vyznačuje se zcela jedinečnými znaky. Kromě již zmíněných klů k nim patří silná vrásčitá kůže, u samců s řídkým porostem tuhých chlupů, a nápadné hmatové vousy na masitém horním pysku. Souvisejí s další zvláštností: mroži neloví ryby, ale vyhmatávají na dně měkkýše i jiné bezobratlé. S mroži se setkáme výhradně v Severním ledovém oceánu, a dokonce i mláďata se rodí na ledových krách. Mnohem častěji se lidem pletou lachtani a tuleni. Pravda, nemají nápadné kly, ale při troše pozornosti jsou rozdíly mezi nimi zcela zřetelné. Začněme u celkového tvaru těla. Tuleni mají mnohem kulatější hlavu bez ušních boltců a takřka neznatelný krk. Naproti tomu lachtani na první pohled prozradí svou šelmí podstatu. Stačí se po-malé, nicméně zřetelné boltce.
Další rozdíly se projeví při sledování pohybu ve vodě i na souši. Při plavání veslují lachtani předníma nohama a zadníma (mezi nimiž se skrývá kratičký ocásek) jen kormidlují. Naproti tomu tuleni plavou vlněním těla, s předními ploutvemi přitisknutými k bokům. Na souši je rozdíl ještě nápadnější. Zatímco tuleni se jen neohrabaně plazí a zadní nohy, které jsou až k prstům zarostlé v kůži, bezmocně vlečou za sebou, dovedou lachtani celkem hbitě, i když trochu legračně, poskakovat. Mají mnohem ohebnější páteř a dokážou podsunout zadní nohy pod tělo, zatímco se opírají o přední s vysoko zdviženou hlavou. Těch rozdílů je samozřejmě víc, ale pro orientaci snad tyto postačí.
LACHTANI V PRAŽSKÉ ZOO
- Proč lachtani cvičí
Zoologická zahrada není cirkus a zvířata tu žijí většinou po svém, bez příliš blízkého kontaktu s lidmi. Jenže každé pravidlo mívá výjimky a v zoo k takovým výjimkám patří lachtani. Je potřeba je zaměstnat, a cvičení navíc usnadňuje manipulaci se zvířetem v případě lékařského zákroku. Když na počátku devadesátých let dorazila do pražské zoo čtyři mláďata lachtana jihoafrického, hned se s nadšením vrhla do velkého bazénu a začala dovádět. Byl jim koneckonců teprve rok a ještě před několika týdny se spolu s desítkami dalších lachtanů pokoušela lovit v moři kolem jižní Afriky. Zatím mezi nimi velký rozdíl ve velikosti nebyl, ale už od samého počátku bylo jasné, že vůdčí osobností skupiny bude sameček Gaston. Vítal každý nový povel chovatelky jako báječnou hru a s vervou se pouštěl do všech cviků. Tři útlé samičky Bára, Myška a Julinka se sice do zábavy zapojily také, ale přece jen trochu s odstupem.
- Cvičení hrou
Cvičení zvířat v cirkusech, oceanáriích i zoologických zahradách vždy vzbuzovalo mnoho otázek. Je to vůbec správné, nutit zvířata k něčemu, co by v přírodě nedělala? Je pravda, že není etické zvířata opravdu nutit, nemluvě o používání násilí při výcviku. Na druhou stranu je cvičení lachtanů (ostatně i jiných zvířat, v pražské zoo například slonů) založeno na jejich přirozených projevech, například loveckých dovednostech, hravé povaze a principu dobrovolnosti. Hraví opravdu jsou. Dokonce i v přírodě věnují část dne společnému dovádění, při němž se potápějí, házejí si a chytají různé řasy nebo větvičky, případně vynesou na hladinu kámen, pustí ho dolů a pořádají závody, kdo ho dřív na dně zase získá. Není tedy divu, že stačilo, aby se chovatelka objevila s míčem nebo kruhem a lachtaní čtveřice ji nadšeně vítala. Pravda, Julinka se někdy držela poněkud rezervovaně vzadu a do cvičení se nijak nehrnula, ale nakonec se také nechala strhnout. Zato Gaston vkládal do cvičení celé srdce, a dokonce se ani nesháněl po rybách jako po odměně. Čas plynul a Gaston vyrostl ve statného samce se svéráznou, přímo košatou povahou. S oblibou se slunil na skále nebo odtud obhlížel své malé království. Na vetřelce chraptivě poštěkával, ale spíš jen proto, aby učinil zadost povinnostem domácího pána.
Nikdy nikomu neublížil. Ke svým partnerkám se choval přímo vzorně, nikdy je neodháněl od jídla. Také mláďata přijímal shovívavě, snad proto, že dobře věděl, že jsou opravdu jeho a žádný jiný samec mu nemůže otcovství upřít.
- Osudný výlet
Dramatické chvíle prožili čtyři pražští lachtani při povodni v srpnu 2002. Velká voda je rozprášila do všech stran a Gaston dokonce doputoval po Labi do Německa. On jediný stresující situaci nepřežil. Jeho "manželky", syn Meloun i dcera Abeba však už zase dovádějí v bazénu. A to ještě netuší, že jejich příbytek projde rekonstrukcí, aby měli ještě více možností a prostoru ke hrám.
TĚŽKÉ PŘEŽÍVÁNÍ
Lidé se stahují k vodě - i k té mořské. Zabrali již desítky kilometrů pobřeží a tulení a lachtaní matky tak stále obtížněji hledají místa, kde by mohly bezpečně přivádět na svět své zranitelné potomky. V mořích mimo to ubývá přirozená potrava ploutvonožců - ryby. Hrozbu představují i ropné skvrny, a především chemické znečištění vody. K nejohroženějším ploutvonožcům patří druhy vázané na ostrovy (lachtan galapážský) a malá moře či jezera (tuleň bajkalský nebo tuleň středomořský). Naštěstí jsou ploutvonožci velice přizpůsobiví a většině druhů zatím bezprostřední nebezpečí nehrozí.
LOVCI NĚVIŇÁTEK
Pro severské národy, např. Eskymáky, jsou ploutvonožci důležitým zdrojem obživy a dalších životních potřeb. Stali se proto i náměty a inspirací k mnoha severským bájím a kresbám. Snadný lov však lákal i další lovce - v době námluv jsou tato zvířata namačkána na souši bez možnosti obrany a stávají se tak až příliš snadnou kořistí. Nejdrastičtěji si však počínají lovci, kteří v některých oblastech dodnes ubíjejí (opravdu ubíjejí - palicemi, holemi) úplně malá bezbranná mláďata tuleňů pro jejich jemnou hřejivou kožešinu.

Strážci vesmíru

26. listopadu 2007 v 16:50 Power Rangers

1993-1996 | 145 Epizod

Když čarodějnice Rita Repulsa unikla ze svého vězení, Zordon musel reagovat a utvořil Power Rangers. Pět středoškolských studentů začali legendu použitím Silo Mincí k transformaci a odvrácením zlých vesmírných mimozemšťanů s jejich Dinozordy.


1996 | 10 Epizod

Země je vrácena v čase a nemá obranu proti silám zla. Zordon musí na pomoc povolat Strážce z planety Aquitar, aby mu pomohli ochránit náš svět. Pět mimozemských bytostí chrání naši planetu jako elitní bojový tým Mighty Morphin Alien Rangers.

1996-1997 | 50 Epizod

Se zničenými Silo Mincemi, Strážci potřebují nový zdroj síly a tak znovu zformují Zeo Krystal, který je promění do Power Rangers Zeo. S použitím jejich Zeo síly, musí ochránit Zemi odr invaze Machine Empire.

1997-1998 | 45 Epizod

Když pirátka Divatox ohrožuje bezpečnost Země, jediná naděje strážců leží v zázračné Turbo Síle, která z nich udělala Power Rangers Turbo. Tento vysoce otáčkový tým najde pomoc v Modrém Senturionovi a záhadném Fantom Strážci.

1998-1999 | 43 epizod

Jak strážci odlétají do vesmíru, aby zabránili Dark Specterovi v ukradení Zordonovi energie. Stanou se Power Rangers in Space, poletující kosmem v Astro Megashipu a bojující s princeznou zla, Astronemou.

1999-2000 | 45 epizod

Power Rangers cestují hluboko do vesmíru na palubě vesmírné stanice ze Země, kde se utkají se více silnými zlými mimozemšťany. Power Rangers Lost Galaxy zaznamenávají jejich boj k ochraně kolonie za použití síly Quasar Saberů a jejich Galactazordů.

2000-2001 | 40 epizod

když se opět znovuzrodí démoni, aby zajali město Mariner Bay, obranná organizace shromáždí tým k boji s jednotkami zla. Pět hrdinů z Power Rangers Lightspeed Rescue zužitkují nejnovější technologii k obraně města.

2001-2002 | 40 epizod

Když zlověstný mutant uprchl do minulosti, je jen jedna síla, která ho může přivést zpět - Power Rangers Time Force. Legendární tým bojuje, aby zabránil Ransikovi převzít vládu v roce 2001, podporovaní futuristickými zbraněmi a vozidly stejně tak jako Kvantovým Strážcem.

2002-2003 | 40 epizod

Znečištění Země umožnilo pradávnému zlu uniknout. Starověká mocná zvířata vybrala pět mladých válečníků, aby bránili planetu jako Power Ranger Wild Force. Tito hrdinové zastaví ozbrojené síly impéria Orgů s divokou zbrojní technikou a armádou Wild Zordů.

2003-2004 | 38 epizod

Tři nepoddajní studenti jsou poslední, kteří zůstali na ninja akademii poté, co zlí mimozemšťani napadli Zemi. Aby zachránili svět, jejich ninja mistr je učí spojit starověké mystické energie, které je transformují do Power Rangers Ninja Storm.

2004-2005 | 38 epizod

Dr. Tommy Oliver musí rekrutovat samotářskou muzikantku, prvotřídního hráče a unáhleného fotbalistu jako nový tým Power Rangers, aby zachránili svět před Mesogogem. Musí také opět navázat na svou minulost Power Rangera, když se stane černým strážcem a vede tým. S pomocí původně zlého bílého strážce se strážci musí spojit s dino drahokamy a zastavit Mesogoga jednou provždy.

2005-2006 | 38 epizod

Pod velením Anubise Crugera byla vytvořena dobře trénovaná policejní jednotka, Space Patrol Delta, nebo S.P.D., aby udržovala mír. Pět hrdinů se sjednotí dohromady, aby sloužili a ochraňovali galaxii jako Power Rangers S.P.D. - proti zlémul císaři Gruummovi, veliteli bitevní vesmírné lodi.


2006-2007 | 32 epizod

Planeta Země žije v časech míru, když tu je tichá čistota narušena pod útoky od nového zla... Ihned nato pět odvážných teenagerů zjistí své skutečné totožnosti - hrdinové obdaření mystickými silami předurčeni bránit Zemi jako Power Rangers Mystic Force.

2007-2008 | 32 epizod

Pět drahokamů mocné Corony Aurory bylo rozseto po Zemi, aby se zabránilo Moltorovi a Fluriousovi, kteří byli prokleti, když ji hledali, aby se jich zmocnili. Je rekrutováno pět mladých dobrodruhů zámožným lovcem pokladů Andrew Hartfordem, aby se stali Power Rangers a chránili Zemi.


Kde hrajeme?

26. listopadu 2007 v 15:23 Bite Fight
A jestli chcete být s náma tak klikněte sem:click!

Fousci[Mega]

26. listopadu 2007 v 15:11 Bite Fight


Náš důležitý mistr klanu Zcer bez něj by neexistovali žádní Fousci[Mega].
Nový člen klanu NightVolf ale časem už nový nebude.
Můj další velkej kámoš Vitpok.
Taky nováček v klanu fojtak ale také k nám brzi bude (doufám) patřit.
Taky je můj kámoš apofis prože je snáma v klanu.
Drakula5 nám asi nechce ukázat obličej.
To je další kámoš elrinus_lordan.
To je palo66.
To je velký a silný anyza chrání náš klan kdykoliv nás někdo napadne můžeme se na něj spolehnout ale často mu upíři nedají žádný goldy.
To je Pern!k.
NAMOR7 je u nás v klanu taky.
Tohle je danyvlk.


K Natanovi nemam co dodat.
Tak to jsem já kalmah.
A na konec skýš našeho klanu.

UFO

26. listopadu 2007 v 14:36 ABC

UFO - Honba za létajícím talířem

Před šedesáti lety vypukla největší honba za záhadami v celé historii lidstva. Honba za létajícími talíři, které mnozí pokládají za posly mimozemských civilizací. Co tuto zlatou horečku rozpoutalo?
- foto: Profimedia.cz, ISIFA
Kenneth Arnold byl šéfem prosperující firmy ve státě Washington na západním pobřeží USA. Ve volných chvílích se věnoval svému velkému koníčku, pilotování soukromého sportovního letounu Pipper Cup. 24. června 1947 vyletěl z domovského letiště v Chehalisu do zhruba 200 kilometrů východně vzdálené Yakimy.
Cesta vedla přes horské pásmo Kaskádové pohoří, v němž se nedaleko hory Rainier pár dní předtím ztratilo vojenské letadlo C-46, za jehož nalezení vypsala americká armáda odměnu. Protože byl krásný slunečný den, Arnold se rozhodl, že nad oblastí párkrát zakrouží a podívá se, zda nezahlédne trosky onoho letounu.
Letka bumerangů
V jednom okamžiku si Arnold všiml dopravního letadla DC-4, jež letělo na sever asi o tisíc metrů výš než on. V zápětí zaregistroval pod dopravním letounem formaci podivných strojů jasně se lesknoucích na slunci, které letěly v přibližně stejné letové hladině jako v té chvíli Arnold, tedy asi v třech a půl tisících metrech. Pohybovaly se obrovskou, v té době u letounu nepředstavitelnou, rychlostí, kterou Arnold odhadl na zhruba 2000 km/h.
Navíc byl jejich let podivně houpavý. Strojů bylo devět a letěly v šípové formaci. Tvarem letouny připomínaly širší bumerang a velikost pilot odhadl na necelých dvacet metrů na délku. Po zhruba třech minutách se stroje pilotovi ztratily z dohledu.
- foto: Profimedia.cz, ISIFA
Létající talíře
Kenneth Arnold se domníval, že se jednalo o testovací, dosud neznámé vojenské stroje. Přesto se rozhodl celou událost nahlásit. Po přistání podal tedy zprávu federálním úřadům.
Zpráva vyvolala nevídaný rozruch. Již druhý den psaly o Arnoldově zážitku noviny a honba za mimozemšťany byla odstartována. Pilot ve své zprávě přirovnal pohyb neznámých strojů k pohybu talíře hozeného na vodní hladinu, od níž se pak díky svému tvaru odráží jako žabka. Toto přirovnání se natolik zalíbilo novinářům, že termín "létající talíře" tomuto novému fenoménu zůstal dodnes, a to i přesto, že tvar pozorovaných strojů neměl s talířem nic společného.
Havárie
Další pozorování létajících talířů na sebe nenechala dlouho čekat. Už v následujících dnech se začala objevovat hlášení ze všech koutů USA. Podobné objekty i stejný počet jako Arnold pozorovali například 4. července 1947 zaměstnanci letecké společnosti United Airlines z města Boise v sousedním státě Idaho. Ovšem daleko slavnějším se stal případ z Roswellu v Novém Mexiku. Odehrál se o dva dny dříve, tj. 2. července 1947.
- foto: Profimedia.cz, ISIFA
Tehdy se během bouřky na pastvinu farmáře Williama Brazela zřítil jakýsi stroj. Brazel tak usuzoval z toho, že večer zaslechl výbuch a druhý den objevil na pastvině rozeseté trosky z lehkého neznámého materiálu. Vzorky dovezl do města ukázat šerifovi a stejně jako v Arnoldově případu se i jeho hlášení bleskurychle ujali novináři.
O případ se intenzivně začala zajímat také americká armáda, která má v Roswellu významnou leteckou základnu. Ta vzápětí začala dementovat veškeré senzacechtivé teorie o ztroskotání mimozemšťanů, ovšem ne vždycky přesvědčivým způsobem. Vznikala různá oficiální prohlášení, která vyvolávala nové otázky a v mnohých lidech jen utvrzovala divokou teorii o mimozemšťanech.
Pitva mimozemšťana
Roswellský případ je živý dodnes. Město se stalo opravdovou Mekkou ufologů a tamní podnikatelé toho dovedou náležitě využít. Novou vlnu zájmu o Roswell vyvolal v roce 1995 film Alien autopsy (pitva mimozemšťana) kterou veřejnosti představil britský filmový producent Ray Santilli. Jednalo se o historicky vyhlížející filmový záznam pitvy humanoidního tvora, o němž Santilli prohlašoval, že je utajovaným autentickým materiálem americké armády, který byl pořízen na vojenské základně v Roswellu těsně po události na Brazelově farmě.
Opravdu měli Američané možnost pitvat návštěvníka z vesmíru? Touto otázkou si po shlédnutí filmu lámali hlavu laici i odborníci po celém světě a někteří z nich autenticitu filmového materiálu nakonec i potvrdili. Tvrdošíjné zastánce UFO o opaku nepřesvědčilo ani následné prohlášení samotného Santilliho, že se jedná o podvod, který sám vymyslel i zrežíroval.
- foto: Profimedia.cz, ISIFA
První oběť
Vraťme se ale ještě zpátky k počátkům ufománie. Zhruba půl roku po Arnoldově případu, přesněji 7. ledna 1948, si mimozemšťané vyžádali první lidskou oběť. Toto prohlášení ale berte s rezervou. Stejně jako v předchozích, a konečně i v drtivé většině následujících případů setkání s létajícími talíři, existuje také u tohoto incidentu celá řada vysvětlujících teorií, v níž žádní mimozemšťané nefigurují. Co se tehdy stalo? Vojenský pilot Thomas F. Mantell vystartoval coby velitel letky čtyř stíhaček F-51 z vojenského letiště ve Standifordu prověřit hlášení o podivném stroji, který nad městem Mansville v Kentucky pozorovali místní obyvatelé.
Následně byl objekt zaregistrován řídící věží letiště v Godmanu, která letku navedla na přesnější kurs. Poslední hlášení velitele letky utvrzuje ufology v jejich teorii o mimozemšťanech: "Objekt je přímo přede mnou nahoře a pohybuje se zhruba poloviční rychlostí. Stroj je kulatý, povrch se kovově leskne a má děsivé rozměry. Stoupám.
Pokusím se dostat blíž, abych si ho lépe prohlédl..." Zde spojení skončilo. Mantell pravděpodobně vystoupal příliš vysoko a ztratil vědomí z nedostatku kyslíku. Trosky jeho stroje byly každopádně nalezeny na jedné farmě nedaleko Franklinu. Piloti zbývajících strojů letky se do tak velké výšky nevydali s v případu pak poskytli svědectví.
- foto: Profimedia.cz, ISIFA

komiks

26. listopadu 2007 v 14:31 ABC

NASCAR

26. listopadu 2007 v 14:26 ABC

NASCAR - Nenápadné šelmy

Desetitisíce diváků se nedočkavě mačkají na tribunách novodobých betonových amfiteátrů. Desítky metrů pod nimi se pro jejich pobavení porve padesátka monster. Další ze závodů NASCAR právě začíná.
Nascar - foto: NASCARMotory zuřivě řvou a pět desítek čtyřkolých dravců čeká připraveno na startu na svou příležitost. Semafory se zeleně rozzáří a celý řičící peloton se vrhne kupředu. A doleva. A opět doleva a stále stereotypně dokola.
Pokud NASCAR nazveme závody na okruhu, myslíme tím opravdu okruh. Drtivá většina z více než třiceti tratí, na nichž se závodí, má tvar oválu, na němž se zatáčí stále doleva, jen dva jsou členitější s pravotočivými zatáčkami. Při délce okruhu od půl míle (asi 800 m) do dvou mil (asi 3,2 km) a celkové délce tratě až 250 mil (asi 402 km) závodníci obkrouží dráhu až 250krát, což může trvat téměř čtyři hodiny! Vypadá to jako neuvěřitelná nuda. Ale zřejmě tomu tak není. NASCAR je po americkém fotbalu druhým nejoblíbenější sport ve Spojených státech, závody mají milionovou sledovanost, přitahují sponzory a NASCAR je s více než 9000 registrovanými jezdci a množstvím státních i místních soutěží největší motoristickou organizací v USA.
První krůčky
Nascar - foto: NASCARZávody NASCAR mají dlouhou historii, jejich počátky sahají až do poválečných let, kdy automobilové Americe vládl fenomén hot rodů (prvních tuněných aut). Právě na základě nelegálních závodů hot rodů vznikla různá motoristická odvětví. Zatímco na západním pobřeží se hot-roddeři přesunuli například na solná jezera (tak vlastně vznikly dragstery), na východě USA se zakládaly (zprvu do značné míry improvizované) závodní okruhy. Organizátoři se domnívali, že diváky přitáhnou spíše obyčejná auta, která si může dovolit každý, a tak v roce 1948 vznikl NASCAR - National Association for Stock Car Auto Racing neboli Národní organizace závodů sériových aut. První oř ciální závody se konaly rok po založení NASCAR, v roce 1949, a to na legendárních okruzích v Charlotte a na Daytona Beach. Proháněly se na nich rodinné sedany značek Ford, Chrysler, Cadillac, Buick, Lincoln, Oldsmobile nebo Mercury, na nichž závodníci nesměli kromě ladění motoru dělat žádné změny. Na nerovných tratích dostávala auta pořádně zabrat a nejhůře na tom byly pneumatiky. Prvním a poněkud kuriózním vylepšením se stala padací dvířka v podlaze, jimiž řidič sledoval opotřebení pneumatik (podle prosvítajícího bílého lemu). Výrobci byli vázáni dohodou, a tak nesměli vozidla nijak přizpůsobovat. I přesto se počátkem 50. let začaly objevovat nové díly - odolnější závodní pneumatiky, ochranné rámy, hliníkové Zastávka v boxech má přísná pravidla. Palivo se nalévá samospádem z plechových bandasek, kola jsou upnuta pěti matkami, což mechanikům znesnadňuje práci. Přesto je zastávka otázkou jen několika vteřin - foto:brzdové bubny s lepším odvodem tepla - a vinuté pružiny pomalu nahrazovaly stará listová péra. Jednotliví výrobci s vidinou dobrého obchodu začali na počátku 60. let upouštět od společné dohody, vrhli se na vývoj nových motorů a začali sponzorovat jednotlivé týmy. Moderní éra NASCAR byla za dveřmi.
STAVÍME ZÁVOĎÁK
Dnešní závodní vůz NASCAR má se sériovým vozem jen pramálo společného. Dá se říci, že takřka celé auto se vyrábí ručně. Jádro vozu tvoří bezpečnostní rám s ochrannou klecí, na niž se poté navaří karoserie tvořená asi třiceti prefabrikáty.
Jen několik z nich (kapota, střecha a kufr) dodává výrobce hotové, zbytek si musí tým mechaniků vytvarovat sám. To umožňuje upravit profil vozu pro určitý typ trati, ale také zaručuje jistou odlišnost aut konkurenčních týmů. Podle druhu trati se liší i pneumatiky, které nejsou stejně Každý z týmů má základnu svých fanoušků. Do závodu se dostane vždy jen padesát nejlepších závodníků - foto:velké, ale pro usnadnění zatáčení vlevo je největší pravá zadní. K jejich huštění se používá dusík, protože obyčejný vzduch příliš citlivě reaguje na změny teploty a v důsledku jeho rozpínání mohou pneumatiky i explodovat.
I srdce vozu, motor, se po mnohých úpravách podobá svým sériově vyráběným vzorům jen vzdáleně. Motory sice bývají postaveny podle vzoru
Klikněte pro plnou velikost obrázku
Foto:
starších modelů (například Dodge vychází z modelu z 60. let), ale přestože se objem jejich osmi válců během let snížil z 427 cui (cubic inches - kubické palce, 1 cui = 6,99 l) na asi dnešních 358 cui (5,87 l), dosahují ohromujícího výkonu až 750 koní (551 kW). Auta tak koncem 80. let dosahovala rychlosti až 217 mil za hodinu (350 km/h) a v důsledku velké akcelerace a vztlaku, který na vůz působil, docházelo k častým nehodám. Motory tak musely být vybaveny omezovači, které snižují výkon i maximální rychlost, jež se v současnosti pohybuje kolem 198 mil za hodinu (320 km/h).
BEZPEČNOST PŘEDEVŠÍM
O tom, jakou paseku dokáže napáchat jedenapůltunový auťák řítící se rychlostí kolem tří set kilometrů za hodinu, se už mnozí mohli přesvědčit na vlastní oči a ti méně šťastní i na vlastní kůži. Proto je v NASCAR věnována bezpečnosti velká pozornost. Řidiče chrání pevná ochranná klec, zatímco přední a zadní část rámu je z tenčích trubek, aby se při kolizi zdeformovala a absorbovala energii nárazu. Motor je uložen tak, aby jej Drobná chyba jednoho závodníka může v kouřové cloně snadno vyvolat hromadnou havárii - foto:náraz při havárii vytlačil pod vůz, ne proti řidiči. Pokud se motor utrhne, automaticky se uzavře přívod paliva, což snižuje riziko vznícení či exploze vozu, stejně jako nádrž uložená v ocelovém plášti a vyplněná pěnou (ta minimalizuje obsah vzduchu - nevznikne tak výbušná směs výparů benzinu).
S motorem souvisí i další bezpečnostní prvek - omezovače výkonu, které byly po několika nebezpečných haváriích zavedeny v roce 1988. Jde v podstatě o hliníkovou destičku s vyfrézovaným otvorem o průměru 2,2 až 2,5 cm, která je umístěna mezi karburátor a sací potrubí. Výsledkem je snížení výkonu až na 450 koňských sil (335 kW), čehož se využívá především na rovných rychlých okruzích.
V okamžiku nárazu ve 320kilometrové rychlosti dochází až k stonásobnému přetížení, při němž nemá řidič šanci kontrolovat své tělo. V anatomicky tvarovaném sedadle jej drží pětibodové bezpečnostní pásy a od roku 2001 také HANS - podpora pro hlavu a krk, která pomocí - foto:zesíleného límce a výztuží připevněných k helmě brání hlavě v nepřirozených nadměrných pohybech. Kabinu chrání několikavrstvé lexanové sklo zapuštěné do rámu a místo bočních oken jsou nylonové ochranné sítě. O něco exotičtěji působí střešní klapky, které se uplatní, když se auto dostane ve vysoké rychlosti (přes 300 km/h) do smyku. V takové chvíli se vůz chová jako křídlo a působením vztlaku hrozí nebezpečí, že vzlétne a převrátí se. Klapky se otevírají podtlakem, který se při rotaci vytvoří nad střechou. Jednak na vůz působí přítlačně, jednak jej zpomalí a svým šikmým uložením působí i proti jeho rotaci.

vtipy I

25. listopadu 2007 v 21:48 vtipy
  1. "Paní Dvořáková, vy se prý chcete nechat rozvést?"
    "Ano, chci!" "A proč?"
    "Letos v létě jsme byli na chalupě, já jsem si ráno šla zaplavat a manžel mě pozoroval dalekohledem."
    "A kvůli tomu se chcete nechat rozvést?"
    "No jo, ale on ten dalekohled měl na kulovnici!"
  2. "Haló, vrchní, ten řízek, co jste mi donesl, je cítit rumem!" volá muž.
    Číšník odstoupil dva kroky od stolu: "A teď?"
  3. Do obchodu, kde prodává blondýnka, vstoupí mladík a ptá se:
    "Slečno, máte finskou vodku?"
    "Ne."
    "A máte skotskou whisku?"
    "Také ne."
    "A máte dnes večer čas?"
    "Mám," vydechne nadšeně blondýnka.
    "Tak si večer sedněte a napište na to všechno objednávku…"
  4. Čerstvý vdovec se radí se svým přítelem.
    "Arnošte, já to bez ženské nevydržím, musím se znovu oženit. Zkusím si podat inzerát. Podle mého názoru nejsem bez šancí. Jsem dobře udržovaný, mám vilu, chatu, dvě auta a slušné úspory. Možná se ozve i nějaká hezká mladá slečna. To bych asi chtěl nejvíc. Co myslíš, mám do toho inzerátu uvést, že je mi šedesát, nebo si mám něco ubrat?"
    "Když nad tím tak přemýšlím," poradí mu kamarád, "napiš tam, že ti bude pětaosmdesát."
  5. Malý Pepíček jede v tramvaji. Paní, sedící vedle, ho pohladí po hlavě a pochválí, že je hezký chlapeček.
    Pepíček se jí zeptá, zda má doma taky takového chlapečka.
    Pani se začervená a smutně konstatuje, že jí čáp žádného nepřinesl.
    "A máte alespoň holčičku?" ptá se opět Pepíček.
    "Ne, vrána mi žádnou nepřinesla."
    Pepíček se chvilku zamyslí a pak se nevinně zeptá: "A s jiným ptákem jste to nezkusila?"
  6. Přijde alkoholik k doktorovi na léčení a ten se ho ptá:
    "Kolik denně vypijete?"
    "Tak litr vodky."
    "A jak dlouho pijete?"
    "Ne tak dlouho, od dětství."
    "No dobře. Takže začneme s léčbou?"
    "Ano."
    "Dva půldecáky denně a ani kapku víc!"
    "Dva půldecáky! Dobře, pane doktore!"
    Na druhý den uvidí doktor tohoto pacienta jak se jen taktak drží na nohách a prozpěvuje si. Doktor mu vyčítá:
    "Ale pane, vždyť jsme se domluvili, že vypijete maximálně dva půldecáky."
    "Můj milý doktore a ty si myslíš, že se léčím jen u tebe?"
  7. Rozhodnou se 2 blázni,že utečou z blázince,aby utekli musí přelést 100 zdí. Přelezou 5 zdí a jeden se ptá druhého "můžeš ještě". "Jo".Přelezou 10 a opět se ptá "můžeš ještě". "Jo". Přelezou 25 "můžeš ještě"."Jo".Přelezou 50 "můžeš ještě". "Jo". Přelezou 99 "můžeš ještě". "Ne". "Tak se vrátíme".
  8. Blázen vleče na zádech plnou nůši cihel,potká svého známého a ten se ptá:
    ,,Proč se takhle dřeš?A kam to vůbec neseš?"
    ,,Ale,to víš,chci prodat dům,a tak nesu vzorek na ukázku."
  9. Běží blázen se sekerou a honí doktora. Unavený doktor vběhl do slepé ulice a nezbývámu nic jiného než čekat na smrt. Blázen dává sekeru doktorovi a říká: "na tady máš sekeru a teď honíš ty".
  10. Medvěd si otevřel obchod. Přijde k němu zajíček a ptá se: "Medvěde, máš shnilou mrkvičku?"
    Medvěd na to: "No dovol, zajíci, v mém obchodě je jen kvalitní čestvé zboží. Nic starého ani shnilého tu nemám."
    Zajíček odešel a druhý den je tam znovu: "Je shnilá mrkvička?"
    Rozladěný medvěd ho vyhodil a myslí si: "Ten zajíc mi nedá pokoj, dokud mu tu mrkvičku neseženu."
    Dalšího dne přjde zajíček a ptá se: "Máš shnilou mrkvičku?"
    Medvěd říká: "Podívej, zajíci, tohle je solidní obchod a shnilou mrkvičku tu nevedu, ale speciálně pro tebe jsem ji sehnal. Takže shnilou mrkvičku mám."
    Zajíček vytáhne legitimaci a povídá: "Obchodní inspekce!"
  11. Pepíček, kterému maminka zakázala koupat se v přilehlém rybníce, přijde domů s mokrými vlasy a povídá, že spadnul do vody. Maminka: "Tak jak to, že nemáš mokré i oblečení?" Pepíček: "No, měl jsem takové tušení, že bych mohl spadnout, tak jsem si ho radši sundal."
  12. Učitelka v první třídě se ptá: Pepíčku, co budeš mít když ti maminka dá dvě žvýkačky a tatínek jednu? Svěží dech!
  13. Pepíček běží za maminkou a křičí Mami mami táta se oběsil na půdě!!!! Maminka celá vyděšená běží na půdu a v tom pepíček zakřičí Apríl!! Oběsil se ve sklepě!
  14. Jde Pepíček s babičkou z nákupu a Pepíček vidí na zemi tisícovku a chce ji zvednout, ale babička ho osočí a řekne mu: "Co je na zemi se nezvedá" a jdou dál. Když jsou u dveří babička upadne a říká Pepíčkovi, aby ji zvednul, ale Pepíček odpoví: "Co je na zemi se nezvedá!"
  15. Ptá se Pepíček ve škole: "Paní učitelko, máte prsa?" Učitelka na to:"Mám Pepíčku, mám!" "Tak proč je nenosíte???"
  16. Pepíček Vyklouz byl v hodině drzý, proto mu učitelka řekla, že zůstane po škole. Když sedí Pepíček odpoledne v lavici sám ve třídě, pošle ho učitelka do svého kabinetu pro slovní úlohy. Když se Pepíček vrací učitelku tam nachytá in flagranty s ředitelem. V tu chvíli učitelka vykřikne: "Vyklouz!" a ředitel na to: "Nene, je tam až po kořen!"
  17. Pepíček zazvoní u sousedů. "Paní Svobodová, našel jsem vašeho kanárka!" - "Tohle není kanárek, to je kocour, Pepíčku." - "Já vím, kanárek je uvnitř!"
  18. Policista zastaví mladou řidičku:
    - Nevíte, co znamená tato dopravní značka?
    - Nevím, ale zeptejte se támhle v trafice, ten děda ví všechno možné.
  19. Ptá se policajt kolemjdoucího: "Nevíte kolik je hodin?"
    "Za pět minut bude jedenáct."
    "Člověče, to mě nezajímá, já chci vědět, kolik hodin je teď!!!"
  20. Jedou policajti v autě lesem, obhlížejí si svůj rajón. Najednou vidí na stromě oběšence. "Sakra to bude zas práce a papíru…. A přitom, kdyby visel tamhle o šest stromů vedle, tak by to už nespadalo do našeho rajónu…." No, co si budeme povídat, nakonec ho odříznou a přivážou o těch pár desítek metrů vedle. Jedou policajti z vedlejšího rajónu, obhlížejí si svůj rajón. Najednou vidí na stromě oběšence. "Člověče ČUM na to!!! VON UŽ JE TADY ZAS!!!!"
  21. Náčelník policie přijímá nováčky: "Tak vy se hlásíte k policii?" "Ano." "A umíte číst a psát?" "Ano." "A naučíte mě to?"
  22. Policajt zastaví auto: "Zaplatíte mi pokutu za překročení maximální povolené rychlosti. Jel jste v obci 90 km za hodinu." "To není možné, tak dlouho ani nejedu." "Ne? A jak dlouho jedete?" "Tak 10 minut." "Hmm, tak promiňte, pokračujte v jízdě."
  23. Policista na motorce mává na řidičku, aby zastavila. Ta nereaguje, tak ji předjede a přinutí jí zastavit. "Madam, vy nevíte, co tento signál znamená?" "Jistě, že vím, ale tak se přece už dávno nezdraví!"
  24. Přijde policajt k doktorovi s nějakým problémem. Doktor ho prohlédne a předepíše mu čípky. Po týdnu jde policajt na kontrolu a stěžuje si, že se to nelepší. "A bral jste správně ty čípky, co jsem vám předepsal?" ujišťuje se doktor. "No jistě, to myslíte, že jsem si je snad strkal do prdele?"
  25. Jdou dva policajti lesem a najednou uvidí na zemi se povalující useknutou hlavu. Ten jeden se sehne a povídá: "Člověče, není ti ta hlava nějaká povědomá?" Nato ten druhý říká: "Člověče, dyť je to náš šéf." Ten první vezme hlavu za vlasy a drží ji v napnuté paži vysoko před sebou a říká: "To nemůže být on, náš šéf nebyl tak vysoký!"
  26. Ráno nastupuje policista do služby a strašně pláče. Náčelník se ho ptá, co je sním, a on, že mu umřel otec. Tak ho pošle domů, aby se trochu uklidnil a tak. Na oběd se vrátí a je uplakaný ještě víc. Náčelník se ptá, co se zase stalo. "Ale, potkal jsem bratra, jemu taky umřel otec, tak mě to šíleně vzalo."
  27. Zastaví policista řidiče a ptá se ho: Pane řidiči, jestli pak víte, že Vám nesvítí heligon.
    Snad halogen, odvětí řidič.
    A policajt na to: Jo tak pán je ještě suterén.
  28. Nenasirej 7 chlapu kdyz mas jen sesti rannej kolt.
  29. Žák Zubr: "Pane učiteli, zapomněl jsem si žákovskou." Učitelka: "To už je potřetí. Dej mi ji na stůl, napíšu ti do ní poznámku."
  30. přepravní firma

    18. 2. 2007 v 13.28
    prepravni firma
    Přepravní firma s.r.o. - odvezeme, přivezeme zn.spolehlivost

Voják 21.století

25. listopadu 2007 v 20:59 ABC

Superválečník - Voják 21. století

I v 21. století platí, že nepřátelské území není dobyto, dokud na něj nevstoupí bota pěšáka. Reakcí na potřeby současných vojenských operací jsou programy vojáka pro 21. století, označované v některých zemích také jako programy vojáka budoucnosti.
V důsledku politických změn posledních dvaceti let se výrazně změnil rozsah i forma vojenských konfliktů. Většinou to jsou tzv. expediční operace namířené proti jednotlivému střednímu nebo menšímu státu, případně jen nějaké ozbrojené skupině. Bojová činnost probíhá na omezeném prostoru, především v obydlených oblastech nebo nepřehledném terénu, mnohdy v extrémních klimatických podmínkách. To vše omezuje účinnost těžkých zbraní a technologické převahy. Jedním z hlavních úkolů se proto stala digitalizace bojiště.
Cílem digitalizace je vícestupňové, sdílené informační vědomí od jednotlivého vojáka až po vyšší složky velení s využitím bezdrátové elektronické sítě a přenosu informací ve formě dat. V praxi se jedná o pět základních oblastí, ze kterých vychází všechny známé programy. Jsou to mobilita, ničivá síla, ochrana, udržitelnost a informační systém, které jsou systémově propojeny.
Mobilita
Mobilitu v prostoru nasazení zajišťují vrtulníky, bojová vozidla pěchoty a obrněné transportéry, obrněné i standardní terénní automobily. Probíhají dokonce zkoušky gyroskopických dvojkolek pro jednotlivé vojáky. Cílem zkoušek je, aby se vojáci - s výjimkou bojové činnosti - pohybovali po vlastních nohou co nejméně. Není to z toho důvodu, že by byli vojáci líní, ale proto, že jejich výzbroj je velmi těžká a omezuje jejich pohyblivost a výdrž především v oblastech s extrémními teplotami a vlhkostí.
Ničivá síla
Pod termínem ničivá síla si můžeme představit především palebnou sílu jednotlivce a jednotky. Výzbroj vojáka budoucnosti se stále vyvíjí. Části výzbroje a vybavení již testují americké speciální jednotky v Iráku. Jedná se o optoelektronické zaměřovače na zbraních spojené se senzory a displeji na helmách vojáků. Zároveň probíhá program OICV zaměřený na vývoj nové ruční zbraně. V současné době je nejžhavějším kandidátem zbraň XM-8, vycházející z německé automatické karabiny G 36 firmy Heckler a Koch. Francouzi vycházejí z vlastní zbraně FAMAS. Součástí uvedených zbraní je granátomet. Výzbroj družstva (nejmenší, zhruba osmičlenné bojové jednotky) by měly představovat kulomety, lehké minomety, granátomety, pancéřovky a odstřelovací pušky, pistole a ruční granáty. Žhavou otázkou je využití technologicky nových druhů výzbroje jednotlivce a skupiny, neletálních (nesmrtících) zbraní a bojových robotů. Standardem má být schopnost boje v noci za pomoci infračervených a termovizních pozorovacích a zaměřovacích přístrojů.
Ochrana
Ochrana se stala základním požadavkem, jehož aktuálnost potvrzují boje v Iráku. Již v současnosti jsou standardem neprůstřelné vesty různé odolnosti a helmy. Většina z nich však neodolá přímému zásahu nábojem ze současné automatické karabiny nebo kulometu, a pokud ano, jsou tyto vesty tak těžké, že snižují pohyblivost vojáka. Vývoj směřuje k odolnějším materiálům, ze kterých by byla vyrobena celá bojová kombinéza. Jedná se např. o aktivní pancéřování odchylující střelu z dráhy letu. Základním materiálem pro výstroj by měly být uhlíkové nanotrubičky, které jsou sedmkrát pevnější než kevlarové vlákno.
Logistika = udržitelnost
Udržitelnost je do značné míry záležitostí logistiky. Cílem je zajištění dlouhodobé bojeschopnosti vojáka na stejné úrovni. Přitom objem a hmotnost vody, potravin, munice i energetických zdrojů, zdravotnického materiálu a základních hygienických potřeb lze snižovat jen obtížně. Je tedy důležitá vazba na transportní prostředky družstva, tedy na obrněný transportér či bojové vozidlo pěchoty. Zásadní význam pro udržení bojeschopnosti má také odpočinek, především spánek každého vojáka. K tomu je třeba speciální lehký spací pytel, izolační podložka, případně ochrana před deštěm a sněhem. To vše má určitý objem a hmotnost, které je třeba přepravovat.
Informační systém
Informační systém je základním prvkem převahy nad protivníkem. Technologický cíl je dán heslem "každý voják senzorem". Obvykle je označován jako C4I, tedy v angličtině velení, řízení, spojení, zpracování dat a vojenské zpravodajství. Tvoří jej prostředky získávání informací - od družic, průzkumných letounů, např. AWACS a J STARS, přes taktické průzkumné a bojové letouny, bezpilotní letouny a radiolokátory až po informace od vozidel, pěších jednotek a doslova jednotlivých vojáků. Všechny informace jsou soustřeďovány, vyhodnocovány a zasílány pokud možno v reálném čase. Důležitá je rovněž nerušená komunikace mezi jednotlivými vojáky družstva a mezi jednotkami. To umožňuje organizovanou a v důsledku toho účinnější bojovou činnost v situacích, kdy se vojáci vzájemně nevidí. Zásadní význam má možnost přenosu nejen mluveného slova, ale i obrazových informací na displeje vojáků. Do této oblasti rovněž patří pozemní navigace pomocí systému GPS. Znalost vlastní polohy a polohy spolubojovníků je důležitá nejen z hlediska taktiky, ale také psychické odolnosti vojáka a příslušníků jednotky na bojišti.
Programy vojáka budoucnosti
Vzhledem k obecně shodným požadavkům jsou si programy vojáků 21. století v jednotlivých státech velmi podobné. První americký program, zahájený na přelomu 80. a 90. let, se jmenoval Land Warior - Pozemní válečník. Vycházel ze zkušeností z války ve Vietnamu. Vybavení Land Warrior se skládalo ze zbraně M4 s termovizním zaměřovačem, víceúčelové helmy s displejem, ochranných prostředků, spojovacích prostředků a programového vybavení. V podstatě v uvedeném rozsahu je již experimentálně používán některými speciálními jednotkami v Iráku. Vývoj stále pokračuje paralelně s dalšími programy.
Dvacetinásobně lepší
Následný americký program Objective Force Warrior je určen pro novou organizaci tzv. objektivních (na cíl zaměřených) pozemních sil. Voják Objective Force má tvořit nedílnou součást bojového systému budoucnosti FCS - Future Combat System, tvořeného především novými obrněnými vozidly různých kategorií. Cílem programu je dosažení dvacetinásobně vyšší bojové hodnoty jednotlivého vojáka ve srovnání se současností. Výstroj má zajišťovat ochranu v extrémních klimatických podmínkách i proti zbraním hromadného ničení. Ukončení programu se předpokládá roku 2012 - výsledkem má být prototyp výzbroje a výstroje pro sériovou výrobu.
Britové a Francouzi
Britský program vojáka budoucnosti nese označení FIST. V něm je pěší družstvo chápáno jako zbraňový systém, jehož podsystémy jsou jednotliví vojáci. Za hlavní faktory jsou považovány účinnost výzbroje, schopnost průzkumu za každého počasí, energetické zdroje a logistika k udržení bojové činnosti. Vývoj by měl být ukončen v roce 2009.
Francouzský program FELIN byl zahájen na počátku 90. let. V praxi již byly realizovány některé výsledky vývoje. První z nich odpovídaly americkému Land Warrioru s využitím evropských technologií. Každý voják má úplné, avšak modulární vybavení, včetně navigačního systému GPS. Dodávky prvních souprav základní verze jsou plánovány na tento rok.
Německo
Německý program Infanterist der Zukunft (Voják budoucnosti) byl údajně zahájen až v roce 1997. Je zaměřen na zvýšení účinnosti výzbroje a odolnosti výstroje. Tu má zajistit především minimalizace pravděpodobnosti zjištění protivníkem. Výstroj má zajišťovat ochranu proti zbraním hromadného ničení, ohni a detekci pomocí různých druhů přístrojů. Stejně jako u francouzského programu patří do výstroje ochrana očí před laserovým paprskem. Výrazným faktorem je jeho systémovost. Bojové vozidlo pěchoty Puma slouží jako logistická základna pěšího družstva a zároveň spojovací uzel. Lze tam např. dobíjet zdroje elektronického vybavení jednotlivých vojáků. První dodávky by mohly být zahájeny již v tomto roce.

VT

25. listopadu 2007 v 20:57 ABC

Super káry v počítači - Virtuální tuning

Autogen, vrtačku, rozbrušovačku, ráčnu, hever, lak ve spreji a hlavně spoustu peněz. Tak tohle všechno nepotřebujete! Stačí vám průměrně výkonný počítač a lepší program na úpravu fotografií (např. Adobe Photoshop). A vaše kariéra tunera může začít.
Ukázky prací Markus a Jordan - foto:
Co je VT
Virtuální tuning (VT) se zabývá grafickou úpravou digitálních fotografií aut. Cílem je vytvořit z běžného (často sériově vyráběného) auta výjimečný originál, a to podle vlastní představy. Hlavní výhodou je, že virtuální tuner nemusí do úpravy auta vkládat finanční prostředky a může popustit uzdu své fantazii daleko víc než ve skutečnosti. Stačí mu jen průměrný počítač, program na úpravu fotografií a notná dávka trpělivosti. My vás s virtuálním tuningem seznámíme formou návodu, ve kterém vám ukážeme, jak základními funkcemi grafického bitmapového editoru upravit fotografii běžného osobního automobilu.

World of Warcraft (POVOLÁNÍ)

25. listopadu 2007 v 20:53 WoW [World of Warcraft]

World Of Warcraft - Průvodce hrou

World of Warcraft je jedna z nejúspěšnějších počítačových her historie a na celém světě ji hraje už přes devět milionů hráčů. Proto vám přinášíme tohoto průvodce: zájemci se dozvědí základní herní principy - a těm, kteří už hru znají, by měl článek přinést zajímavosti navíc.
- foto: Viktor Bocan
Úplné základy
WoW je MMORPG - tedy hra na hrdiny pro mnoho hráčů současně. Hráli jste Dračí doupě? Tak tady ho hrajete s tisíci lidí najednou. Cílem je toulat se po světě, bojovat s nestvůrami a plnit questy - úkoly, které vám rozdávají bytosti, potulující se po světě. No, a hlavně se bavit a potkávat nové přátele, třeba ze Švédska nebo Itálie.
Vlastnosti a jejich význam
Vaše postava bije potvory a plní questy, zlepšuje se a stoupá po úrovních, až dostoupá k finální, sedmdesáté. Cestou se jí zlepšují vlastnosti - a právě na vlastnostech záleží váš úspěch nebo neúspěch v boji. U jednotlivých povolání zmiňujeme stručně, které vlastnosti jsou pro ně důležité, tady je celý výčet. Síla (STR) vám umožní dělat větší rány nablízko, zatímco obratnost (AGI) zvyšuje šanci k zásahu a sílu rány na dálku.
Paladin - foto: Viktor Bocan
Inteligence (INT) zvyšuje zásobu kouzelné energie - many, spirit (SPI) potom její regeneraci (čím více spiritu, tím rychleji se vám dobije mana, spotřebovaná na kouzlo). Poslední stamina (STA) zvyšuje celkový počet vašich "životů" (tedy kolik zásahů unesete). Z toho celkem logicky plyne, že jste-li kouzelník, nemusí vás vůbec zajímat síla, a naopak - válečníkovi je vysoká inteligence prostě k ničemu.
Výbava klíčem k úspěchu
Je důležité si uvědomit, že hlavním kritériem kvalitních věcí jsou právě vlastnosti, které vám přidávají. Obecně platí, že bílé věci jsou horší než zelené, modré jsou ještě lepší a fialové nejlepší - ale musí být pro vás. Modrou drátěnou košili se sílou a staminou může nosit i lovec - ale není to moudré, lepší je vzít věc i horší (zelenou), když je na ní tolik potřebná obratnost. Hrajte, jak vás baví, ale hrajte hlavou - obrovský meč se zvýšenou útočnou silou vypadá moc hezky, ale kouzelník s ním vypadá docela směšně.
Mág - foto: Viktor Bocan
Správná parta!
Na masivních hrách (pro mnoho hráčů) je nejlepší právě to, že vás hraje víc. WoW si můžete sice užívat a na nejvyšší úroveň postoupit i sami, ale společný boj proti nestvůrám ve skupině je zábava, jakou najdete v málokteré jiné hře. Proto se družte - a když už skupinu děláte, snažte se, aby byla vyvážená. Vždy potřebujete, aby někdo dělal tzv. tanka (silné brnění, stojí ve předu) a někdo healera (to je ten, co léčí), na ostatních pak je, aby potvoru ubili. Tak se družte a bavte, snad vám k tomu dopomůže pár rad, které jsme pro vás rozprostřeli na těchto stránkách.
Zajímavé rovnice 1 - Attack power!
Attack power (útočná síla) je důležitý ukazatel pro povolání, která bojují zbraněmi (ne kouzly). Útočná síla se přičítá k síle vaší zbraně - jsou to tedy dvě zcela nezávislé věci. AP (Attack Power) se zvyšuje jednak vlastnostmi (viz popisky u jednotlivých povolání - obvykle je to síla), jednak přímo předměty, které mají vlastnost zvyšovat attack power. Zjednodušeně tedy platí, že potvoře dáte ránu podle toho, jak dobrou máte zbraň a jak vysoký AP. Přesná rovnice je síla zbraně + (AP krát rychlost zbraně) / 14.
Lovec - foto: Viktor Bocan
Zajímavé rovnice 3 - Bonus healing
Bonus damage and healing je vlastně útočná síla pro kouzlící povolání. Nezískáte ji jinak než z předmětů, které mají tuto vlastnost na sobě přímo napsanou a pozor: zvýšená (bonus) účinnost (damage) může platit jen pro některé školy kouzel (ohnivá, ledová, atd., vždy je to v popisku napsáno). Bonus k útoku, který takto získáváte, neplatí pro všechna kouzla stejně. Bonus healing zvyšuje jenom účinky léčení a obecně platí, že plný bonus se projeví jenom u momentálně nejvyšších stupňů vašich kouzel - a snižuje se u kouzel kratších, slabších a instantních.
Zajímavé rovnice 3 - Aggro!
Když bojujete ve skupině proti silné potvoře, přichází důležitý aspekt hry: kontrola aggra. Aggro (také threat, v překladu vztek nebo nenávist) znamená, jak moc má potvora chuť zaútočit na některého hráče - cíl je, aby největší aggro měl válečník (tank) a nejmenší léčitel. Zjednodušeně platí, že každou ranou vytvoříte tolik aggra, za kolik udeříte. Léčíte-li, generujete aggra polovinu síly kouzla. Válečník nebo druid v medvědí formě generují threatu o něco víc, druid v kočce nebo zloděj naopak méně. Zápas tedy funguje tak, že začíná tank, snaží se dělat nejsilnější zásahy a speciální útoky, které generují aggro navíc - a ostatní se připojují pozvolna a začínají spíše se slabšími kouzly. Stejné je to z léčením - nejprve použijte malá kouzla a ta, která léčí sama během doby působení (tzv. HoTs), teprve až tank nasbírá dostatečné aggro, použijte ta větší. Speciální schopnost taunt (nadávka) funguje tak, že tank, který ji použije, dostane přesně stejně aggra, jako má ten, kdo ho má aktuálně nejvíc.
Kněz - foto: Viktor Bocan
Nebojte se aukční síně!
Hodně hráčů WoW nepoužívá aukční síň - což je ale určitě škoda! Je to přitom jednoduché - do aukce vložíte věc, kterou někde najdete nebo vyrobíte a přitom ji nepotřebujete a třeba si ji někdo z hráčů koupí. Šedivé věci do aukce nedávejte, ty prodejte vendorovi (obchodník). U věci nastavujete dvě ceny - tzv. bid je částka, kterou lidé zaplatí, a když nikdo jiný nepřihodí víc, věc po vypršení aukce dostanou. Buyout je konečná cena - pokud někdo zaplatí ten, dostane věc ihned. V aukční síni se dá vydělat hodně peněz - sbírejte květiny nebo minerály, a místo abyste z nich vyráběli, zkuste je prodávat právě v Auction Housu. Budete překvapeni, jak rychle zbohatnete. Nejvýhodnější je obvykle dávat věci do aukce na osm hodin a ideální čas je odpoledne všedního dne. Zkuste to.

Airosoft - hra na válku II (Tohle u počítače nezažijete)!!!

25. listopadu 2007 v 20:44 ABC

Airsoft? Tohle u počítače nezažijete

Obléct se do uniforem amerických vojáků, vyrazit na víkend do lesa a střílet po sobě z maket skutečných zbraní je dost návyková zábava.
- foto: Tomáš Tesař
Airsoftu propadlo už mnoho kluků a jejich tatínků. Čtěte, ale ať se pak maminka nezlobí, že nejste přes soboty doma.
Rochlov je vesnička u českoněmeckého pohraničí. Kdysi kousek odtud byla železná opona, která oddělovala východní komunistický blok od Spolkové republiky Německo. Kousek za obcí jsou ještě pozůstatky zákopů, bariéry pro obrněné vozy a bunkr. Byly připraveny na případný útok kapitalistů proti totalitnímu režimu. Zkrátka prostor jako stvořený pro tu pravou airsoftovou bitvu.
Druhý zářijový víkend však do kopců na Rochlovem dorazilo méně bojovníků, a tak se bude válčit jen v bývalé zámecké oboře. Na kraji lesa si nás přichází vyzvednout jednotka útočníků, Žoldáci z Plzně. "Obránci si nahoře postavili státní hranici, musíme se probít přes pohraniční stráže z Československa do Německa," vysvětluje úkol nadcházející bitvy samozvaný vůdce bandy Hans Jahodář s palestinským šátkem na hlavě a kubánským doutníkem v puse.
- foto: Tomáš Tesař
Strategie vkleče
Znovu potáhne a začne familiérně vysvětlovat, že obránci si na kopci postavili ležení už večer, v noci na ně třikrát zaútočila jiná skupina. Ve chvíli, kdy těžkými kanadami drtí zbytky svého cigára, procházejí kolem čtyři malí kluci v sovětských uniformách. "Pozor, za zatáčkou je už hranice," upozorňuje kolegiálně neznámé partyzány. "Neměj péči," odvětí a šéf jen otcovsky poznamená, že potěr je pro airsoft třeba. Jakmile kluci zmizí, náš tým vkráčí do lesa.
"Za deset minut jsme ve válečné zóně, když jsme tudy šli ráno, trval nám ten úsek dvě hodiny, plížili jsme se," přibližuje jeden z maskovaných prvotní průzkumy. Po pěti minutách přichází první akce. Velitel svolá celý tým na poradu, vkleče projednávají strategii. Jeden bojovník se však od nich odděluje a vyráží na vlastní průzkum. Podle ostatních prý ten nejzkušenější. Já dodávám málomluvný.
Zdvižené kalašnikovy
Vyrážím s levým křídlem, tedy dvěma kluky, kteří později dostihnou průzkumníka a vytvoří tříčlennou jednotku. Druhá půlka Žoldáků i s naším fotografem za chvíli mizí, sem tam jsou ještě vidět mezi stromy. Nemá cenu je sledovat, protože několik desítek metrů před námi se třepetá páska označující státní hranici.
- foto: Tomáš Tesař
"Pohybuj se jen za stromy, kšiltovku si dej víc do očí, abys o ně nepřišel, a kdyby po tobě stříleli, zvedni ruce nahoru," dává mi poslední instrukce BigBadJohn a utíká do křoví.
Najednou padne na celý les hrobové ticho, které do tří sekund rozseká chraplavý řev "útok" a zvuk sirény. Obránci už o nás vědí a začíná kuličková řežba. Zatím tedy jen napravo od nás, obránci si myslí, že útok půjde z jedné strany. Jenže moje skupina se do boje nehrne, vyčkáváme.
Pak přichází její chvíle, v křoví se cosi hýbe. Po několika sekundách a desítkách vypálených kuliček se z jehličí ozve smutné "zásah" a vojín v žíhané uniformě československé armády odchází se sklopenou hlavou a zdviženým kalašnikovem (světoznámý sovětský samopal) na základnu.
Vítězný doutník
Jeho role pro tuto bitvu skončila. Zatímco pravé křídlo dobojovalo, hranice se mu podařilo prorazit a diskutuje o průběhu se zastřelenými obránci, levá skupině začínají krušné chvíle. Obránci totiž stahují smyčku a obkličují tříčlennou útočnou skupinu.
- foto: Tomáš Tesař
Abych neprozradil jejich úkryty, vycházím z lesa, kde už se smějí zastřelení obránci a útočníci. "Co to je," sleduje mě přes hlaveň svého kalašnikova kluk s lékárničkou za pasem. "Jen se dívám," odpovídám a kluk znovu zamíří do lesa. Po chvíli zastřelí jednoho z útočníků. "No jo, oni se vždycky snaží čekat, jenže pak je obklíčí a nemají šanci," směje se Hans a zapaluje si kubánský doutník. Tak jako po každé akci.
Povolenka pro ABC
Během několika minut je po akci, všichni se scházejí na mýtince a plánují další akci. Pro tuto sobotu už poslední. Tentokrát nepůjde o hromadný útok, hranice se bude atakovat postupně. Mezitím za hraniční závoru dorazili i čtyři kluci, které jsme potkali před začátkem bitvy. Využili zmatku a bez problému prošli obrannou linií.
ABC dostane na rozloučení povolenku ke vstupu do imaginární hraniční zóny a bez úhony můžeme odejít z bojiště. Akce pro nás končí, adrenalin opět klesá na obvyklou hladinu. "Nazdar" rozloučí se s námi Žoldáci z Plzně a mizí mezi stromy.

Airosoft - hra na válku I

25. listopadu 2007 v 20:42 ABC

Airsoft - Hra na válku

Pobíhat s pistolkou v ruce umí každý. Ne každý se ale může zúčastnit airsoftového utkání. Airsoft napodobuje konflikt ozbrojených složek a vyžaduje patřičný věk, dobrou fyzičku, promyšlenou taktiku a smysl pro fair play.
Airsoft je militantně zaměřený sport, na první pohled podobný paintballu. Na rozdíl od něj však bojovníci v airsoftu po sobě nestřílejí municí s barvou, ale kuličkami a nosí s sebou věrné napodobeniny skutečných zbraní. Cíle hry, při níž proti sobě v rozsáhlém prostoru nastupují dvě soupeřící mužstva, už možná znáte z on-line počítačových stříleček. Za přesně vymezených podmínek se může soupeřit o vlajku, výjimkou nejsou ani záchranné mise a vděčným úkolem je samozřejmě i kompletní vyřazení nepřátelské skupiny. Taková zábava vyžaduje velké nasazení a nezbytnou výbavu.
Výbava
Každý hráč airsoftu si musí nejdříve pořídit kvalitní vojenské oblečení a výstroj. Povinně musí mít všichni čepici a brýle, ale v každé pořádné výbavě byste našli i vysílačku, dalekohled a lékárničku, což jsou v terénu pomůcky takřka nepostradatelné. Přibývá také lidí, kteří při hře využívají vymoženosti moderní techniky, například satelitní navigační systémy GPS, dýmovnice k signalizaci, nebo dokonce zařízení na noční vidění. V tomto směru není airsoft nijak omezen. Pak už zbývá jen připojit se k libovolné bojové skupině, případně si s kamarády založit vlastní, a přihlásit se k bitvě. Fantazii se přitom meze nekladou, představovat můžete jednotky od první světové války po současná speciální komanda. Tou nejdůležitější věcí hned po ochranných brýlích, kterou musí mít bezpodmínečně každý, je pravá airsoftová zbraň vyrobená renomovanou firmou.
Zbraň
Airsoftové zbraně se dělí do tří skupin podle pohonu kuličky. Cenově nejdostupnější jsou takzvané manuály, fungující na principu stlačeného pístu. Před každým výstřelem se musí ručně natáhnout, střílejí poměrně pomalu a také nepříliš přesně. Další, už trošku nákladnější alternativou jsou plynovky. Kuličku zde vystřeluje bombička naplněná speciálním plynem. Tyto zbraně už ale byly kvůli přílišné poruchovosti skoro vytlačeny dnes populárními pistolemi elektrickými. Jak už je z názvu zřejmé, píst u nich natahuje elektřina, a tak je s nimi možno střílet dávkou o kadenci až tisíc ran za minutu. Nevýhodou je jejich vysoká cena. Při nákupu jakékoli airsoftové pušky je také třeba dávat pozor na to, aby byla vybavena certifikátem, který zaručuje kvalitu výrobku a dvouletou záruční lhůtu. Je nesmysl nakupovat nekvalitní a nebezpečné necertifikované zbraně v tržnicích.
Zásady
Hry mívají svá stálá pravidla. V airsoftu to tak úplně neplatí, protože pro každou akci jsou pravidla jiná. Existují ale nepsané zásady, kterými se hráči musí řídit stále. Nejdůležitější je dbát na bezpečnost svou i ostatních. To mimo jiné znamená, že každá jednotka, která chce využívat určité území, o tom musí dát předem vědět majiteli pozemku a příslušným úřadům, aby předešla případným nepříjemnostem. Naprosto nezbytná je samozřejmě ochrana zdraví. Ochranné brýle se při boji v žádném případě nesnímají, aby nehrozilo poškození zraku, a opatrně se musí zacházet také s petardami napodobujícími granáty, jinak hrozí neméně závažné poškození sluchu. Co se herních zásad týče, všichni musí hrát fair play (čestně), protože na rozdíl od paintballu kuličky nezanechávají na hráčích žádné stopy. To je taky jeden z důvodů, proč se airsoft nehraje závodně. Rozhodčí by totiž někomu těžko dokazovali, že byl zasažen.
Koníček
Je airsoft sport? Většina hráčů o této otázce ani neuvažuje a považuje ho jen za svůj koníček. Jsou ale také lidé, pro které se airsoft stal životním stylem. Teď se možná ptáte, proč místo vyhazování desítek tisíc korun raději nevstoupí do opravdové armády. Odpověď je dost jednoduchá. Nikdo z nich by si totiž doopravdy nepřál ocitnout se ve skutečném válečném konfliktu. Airsoft se zkrátka hraje pro zábavu a trošku adrenalinu, a ne proto, aby si v něm někdo vybíjel svou agresivitu. A tak je nakonec vlastně jedno, zda je nebo není sportem - důležité je, že zůstává hrou.

ZEMĚ BEZ LIDÍ

25. listopadu 2007 v 20:37 ABC

Země bez lidí?

Naše planeta za miliony let Jak se změní Země za miliony let, stane-li se pro člověka neobyvatelnou? Lidé ji nejspíš opustí, začnou se na ní vyvíjet nové formy života. Některé z nových živočišných druhů možná budou potomky tvorů vzniklých při dávných genetických pokusech se zvířaty či dokonce lidmi... Představme si, že máme k dispozici stroj času, a pojďme se na podívat, jak možná budou vypadat zvířata za mnoho milionů let.
Naše planeta za miliony letRovníkové lesy byly vykáceny, skleníkový efekt vykonal na Zemi své - horké suché podnebí proměnilo tato území v poušť. Na pólech roztály ledové příkrovy, což způsobilo zaplavení milionů hektarů orné půdy. Záplavy se střídaly s obdobími sucha, hladomory a epidemiemi. Poslední zbytky lidstva opustily zdevastovanou planetu ve vesmírných korábech a vydaly se hledat nový domov. Než však lidé Zemi definitivně ponechali svému osudu, vytvořili genetičtí inženýři v laboratořích dva nové typy humanoidů - lidem příbuzných tvorů. První z nich, Paranthropus, je drobnější, hbitější a je přizpůsobený k přežití v lesích, druhý, mohutný Giganthropus vlnatý, je doma v chladné tundře. O dva tisíce let později se jednoho dne oba druhy setkají jako lovec a kořist, aniž by tušily, že jsou pokrevní příbuzní: vzdálení, geneticky upravení potomci dávno zapomenutého člověka moudrého - Homo sapiens.
Evoluce: vývoj živočišných druhů se nezastavil
Je tomu už padesát milionů let, kdy lidé opustili Zemi. Několik dalších milionů let ji ovládali tvorové člověkem stvoření k jeho obrazu... Ale nakonec všichni ti parantropové, minantropové, gigantropové a konečně i draví synantropové také vyhynuli. Svět se mezitím měnil - střídala se období chladu a období prudkých oteplení, kontinenty měnily svá místa, rozlamovaly se a spojovaly. Nové země vznikaly, staré se nořily do oceánů... Ale planeta je stále obydlena živými tvory - někteří si doposud zachovali rysy svých dávných předků, jiní jsou zcela nepodobní zvířatům, jaká zde žila v éře lidí.
Padesát milionů let
Ani sebelepší fantazií vybavený malíř či zoolog nemůže odhadnout, jak bude po tak dlouhé době vypadat život na Zemi. Vychází jen z toho, co zná. Ale dovedl by si např. nějaký inteligentní a fantazií nadaný trilobit představit, že jednou budou na světě pochodovat monstra, jako byli dinosauři? Pravděpodobně ne, vycházel by z nejvyspělejších skupin trilobitů a svůj budoucí vývoj by předpovídal podle nich. Dinosauři by jistě ve své fantazii rozvinuli tvary a podoby dinosaurů a nikdy by neočekávali, že jednou ovládnou svět savci v mnoha velikostech a podobách. Za padesát milionů let už možná na Zemi nebudou žít žádní savci a místo nich ji ovládnou tvorové ze skupin, které si dnes vůbec nedovedeme představit, které se ještě ani nezačaly vyvíjet... Ale možná nebude na Zemi existovat vůbec žádný život - i tato varianta je reálná a může nastat i vinou člověka.
Východní Sibiř, podzim 3 159 584
Naše planeta za miliony letNaše planeta za miliony letDvojice meganteropů s hustou srstí si pochutnává na vrbovém listí a křehkých větvičkách stromu, který milují nade vše. Zapraskání větví je na chvilku vyruší, ale oba tvorové se rychle uklidní a pokračují v hostině. Čeho by se také měli bát - se svou výškou čtyři metry v kohoutku a vahou téměř pět tun jsou ještě mnohem větší a silnější než jejich přímí předkové, gigantropové vlnatí. Ale o několik minut později se na pasece objeví smečka synantropů vyzbrojených mohutnými šavlovitými zuby. Nikdy předtím se tito vzdálení potomci parantropů neobjevili tak vysoko na severu. V několika vteřinách je po všem, oba býložraví ploskochodci jsou zabiti, na jejich mohutných tělech hodují žraví synantropové.
Skotsko, jaro 2 018 364
Naše planeta za miliony letMocnou paží odtrhává Gooz ze své nohy drobného parazita, který se přiživuje na jeho silné podkožní vrstvě tuku. Ale v hloubi duše ví, že mu tito živočichové zachraňují život - bez nich by, při rychlosti, jakou jeho tělo ukládá tuk, brzy v současném podnebí zemřel horkem. Už tři sta let trvá toto extrémní oteplení planety. Aby přežili, ztratili gigantropové srst, ale nikdy se nezbavili vrstvy sádla, která je kdysi chránila před chladem. Naštěstí na nich začali parazitovat minantropové - ironií osudu potomci parantropů, kteří si už kdysi pochutnávali na gigantropech vlnatých.
Myš se zobákem
Naše planeta za miliony letOrnithomus vděčí za svůj podivný nástroj mimořádně prodlouženým řezákům, které se zformovaly do podoby jakéhosi ptačího zobáku. S jejich pomocí tento vzdálený potomek dnešních rejsků vyrývá různé podzemní červy a larvy hmyzu. Drobný, sotva 12 cm dlouhý hmyzožravec je úplně slepý, zato je vybaven mimořádně citlivým sluchem, s jehož pomocí hledá svou pod zemí se pohybující kořist.
Těžkotonážní antilopa
Naše planeta za miliony letMohutná antilopa měřící v kohoutku přes dva metry moc nepřipomíná své dávné lehkonohé předky. Se zánikem prérie se toto zvíře muselo přizpůsobit životu v bažinách a na březích jezer. Spárky štíhlých končetin proto připomínají spíš jakési dřeváky: rozšířily se a z kůže mezi nimi vznikla pevná membrána, takže se těžké zvíře neboří do bahna. Změnily se i rohy - místo štíhlých ostrých "dýk" nyní kryje celé čelo a nos zvířete rohovinový štít ve tvaru vějíře, jehož zubatým rozšířeným koncem zvířata ryjí v bahně a vyrývají jím vodní rostliny ze dna vod. Stádečka lopatonosých antilop nejsou vůbec plachá, ostatně, rychlý pohyb jim jejich končetiny stejně neumožňují. Snadno je proto můžeme pozorovat kdekoliv v mokřinách či u vody v jehličnatých lesích severní polokoule.
Lovec a kořist
Naše planeta za miliony letDraví belettoni obývají strmá pohoří, v nichž se pohybují ve výškách přes 3000 m n. m. Jejich hlavní kořistí jsou šamuketini, obratní kopytníci, potomci nám známých kozorožců a kamzíků. Lov ovšem není pro belettony bez rizika, samice šamuketinů jsou vyzbrojené ostrým rohem, kterým dovedou nezkušenou či neopatrnou šelmu bleskurychle rozpárat. Samci nejsou se svými plochými rohy tak nebezpeční, přesto mohou prudkým nárazem shodit útočníka do propasti. Belettoni proto nejraději loví ve smečkách a své útoky zaměřují spíš na osamělá zvířata nebo starší samce.
Věční nepřátelé
Naše planeta za miliony letV korunách stromů v džungli žijí jako za časů člověka různé opice. A stejně jako kdysi i teď mají plno nepřátel, z nichž nejnebezpečnější jsou kočkovité šelmy. Původně poměrně těžké kočky se postupně přizpůsobovaly lovu obratných opic v korunách stromů, až se z nich vyvinuly felikaty - štíhlé šelmy s dlouhými tenkými končetinami a chápavým ocasem. Po stromech se pohybují s podobnou obratností jako dávní giboni. Ale ani vývoj opic se nezastavil a svým odvěkým nepřátelům se brání stále účinněji. Kolobaři stavějí v korunách stromů pevná doupata z větví a listí, v nichž se skrývají bezbranné samice s mláďaty. Jejich vchod střeží mohutní samci vyzbrojení dlouhými ostrými drápy, kterými jsou schopni rozpárat jakéhokoliv útočníka. Hluboké rány zanechávají i jejich silné prodloužené tesáky. Felikaty proto raději počkají, až samice opustí svůj pevný "hrad" a vypraví se na sběr potravy.
Giganti savan a jejich nepřátelé
Giganti savan a jejich nepřáteléJen málo nepřátel mají obrovské antilopy. Pětitunový tetraceros vyzbrojený čtyřmi ostrými rohy je zcela mírumilovný a celé dny tráví spásáním trav. Stejně mírumilovná je ještě mnohem větší gigantilopa, která váží přes 10 tun a v kohoutku měří pět metrů. Tato královna savan patří k největším suchozemským savcům, jací se kdy na Zemi pohybovali. Dva páry rohů na hlavě neslouží k boji, ale k vyhrabávání kořínků, hlíz a cibulek, které miluje nade vše. Gigantilopy se po savaně pohybují pomalu a rozvážně, však také nepotřebují před nikým utíkat, při své velikosti nemají v savaně nepřítele a zranitelná mláďata neustále chrání uprostřed skupinky dospělých zvířat. Pokud se však mládě tetracera či gigantilopy zatoulá, je prakticky odsouzené k smrti - právě opuštěná mláďata obřích antilop jsou nejčastější kořistí obávaných dravců savan, dravých cercopiligrů. Tito silní a mazaní predátoři neváhají zaútočit ani na kořist mnohokrát větší, než jsou sami. Loví tak, že se přikrčí ve vysoké trávě a číhají. Jakmile se kořist přiblíží, vymrští se, skočí jí za krk a silnými špičáky prokousnou oběti hrdlo. Pozoruhodné je, že nejde o potomky šelem, ale opic, cercopiligři jsou totiž vzdálení příbuzní dávno vyhynulých kočkodanů. Naše planeta za miliony letTaké gelbuini se živí lovem, na rozdíl od cercopiligrů však svou kořist štvou a jsou schopni uběhnout obrovské vzdálenosti. Nejmenší z nich, gelbuin zlatý, měří v kohoutku pouhých 70 cm, loví proto pouze drobné savce. Gelbuin obecný dosahuje výšky 180 cm v kohoutku a jeho hlavní kořistí se stávají lapulipy, velcí hlodavci, kteří dnes v savanách zastupují dávno vyhynulé pakoně. Největší z gelbuinů, gelbuin huňatý, je přes svou impozantní výšku (v kohoutku měří 2,30 m) mrchožroutem, který se spokojí s kostrou gigantilopy opuštěnou cercopiligry.
Ráj netopýrů
Naše planeta za miliony letTropické lesy na ostrově Batavia jsou rájem netopýrů, nemají tam jediného nepřítele. Není proto divu, že několik druhů ztratilo schopnost létat a staly se zcela pozemními tvory. Jedním z nich je i podivný netopýr rudouchý. K lovu létajícího hmyzu vyvinul pozoruhodnou strategii. Postupně se mu rozšířily nozdry a uši do podoby květních plátků a zbarvily se zářivě červeně. Netopýr usazený v zeleni tak připomíná veliký tropický květ. Oklamaní motýli, brouci a další hmyz tak doslova létají netopýrovi přímo do tlamy. Naše planeta za miliony letTaké batavský molos neumí létat - o to lepší je běžec. Ještě štěstí, že nežil na Zemi společně s člověkem, setkání s ním by bylo pro člověka značně nebezpečné. Tento obří netopýr jako by vystoupil z hororových scénářů. Je jeden a půl metru vysoký a je vynikající sprinter. Svou kořist sice nevidí, neboť je úplně slepý, dokonale ji však zaměřuje pomocí echolokace (stejně jako současní netopýři vysílá ultrazvukové signály a citlivým sluchem zaznamenává jejich odraz od okolních předmětů i pohybující se kořisti). Když ji dostihne, uchopí ji mohutnými drápy a roztrhá na kusy. Molosové navíc loví ve smečkách, jednou objevená oběť tedy nemá žádnou šanci na únik.
Poslední služba
Naše planeta za miliony letHolokrká mangula je posledním článkem potravního řetězce savany. To ona se noří do útrob mrtvé gigantilopy, aby si pochutnala na jejích rozkládajících se vnitřnostech. Vybavena neuvěřitelně silným chrupem drtí kosti obřích býložravců a vysává z nich morek. Je velmi ostražitá, a tak se často uchyluje do stínů termitích staveb, které jí slouží jako úkryt.